1.      Norsko 2009

Díky projektu v rámci EHP Norské fondy jsme se dostali jako žáci Střední školy rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína v Třeboni  na výměnný pobyt do Norska. V Norsku se nám všem velice líbilo. V partnerské norské škole nám naplánovali program na deset dni.

Počasí nám příliš nepřálo, ale co se dalo dělat. Nakonec jsme si zvykli i na teploty, které v Norsku jsou a hlavně na polární den. Pro všechny to byl životní zážitek a každý z nás by se tam ještě jednou v životě chtěl vrátit. Na ryby, které jsme chytli, si také vůbec nemůžeme stěžovat. Chytali jsme ryby od 30 do 90 cm, a některým žákům se podařilo ulovit ještě větší např:  treska 130 cm a halibut 90 cm.

Obrovský zážitek jsme také měli z poznání, jak zdejší lide bydli a jaká je jejich pohostinnost. Domy jsou ze dřeva, většinou daleko od sebe i náměstí je úplně jinačí než u nás a není zde zdaleka tolik obchodů. Po celou dobu pobytu jsme se vůbec nenudili, vše bylo dobře naplánováno a když jsme neměli nic v programu, tak jsme rybařili.Obrovský zážitek byl  rybolov na lodi, kde jsme chytali ty největší ryby. Norská škola nám také naplánovala velmi zajímavé výlety no Norských ostrovech které se nacházeli kolem 70. rovnoběžky, tedy asi 300 km za polárním kruhem. Návrat do ČR byl také vítaný, po deseti dnech jsme zase zjistili, jak vypadá noc.

Ondřej Hála student oboru Ekologie a ochrana krajiny - vodohospodář

2.      Můj první úlovek

Z mého pobytu v Norsku na ostrově Skjervoy,kterého jsem se zúčastnila v rámci projektu financovaného z EHP Norských  fondů, pochází můj první úlovek.

Ve středu 3. 6. 2009 jsme vyjeli na moře, počasí nám moc nepřálo. A přesto jsem si nahodila. Koukám na rozvlněné moře, asi po půlhodině prut ožil. Mírné prohnutí prutu, vidím jak se dotýká  špičkou hladiny moře. Uvolněný vlasec klouže s cívkou velkou rychlostí bez zastavení přímo po vodě. Stahuji brzdu a zaseknu. Nic! Jsem zklamaná. Co dělat! Navlékám nového pilkra a znovu nahazuji. Cítím mírné poškubování, které i přes svou mírnost dává sílu. Opět utahuji brzdu a po vypnutí vlasce ostrý zásek! Prutem projelo napětí. Visí! Buší do prutu. Spíše povoluji, než přitahuji, ač nerada. S rybou se hraní nevyplácí. Ale ani ona nemá sílu věčně. Tak nakonec vytahuji tresku. Můj první úlovek. Kromě rybolovu mě zaujali sobi, sušené tresky a také krásná a čistá příroda.Kromě velkého bohatství ryb tu jsou různá naleziště řady hornin.

Romana Klečková, studentka oboru Ekologie a ochrany krajiny-vodohospodář                       

3.      Norsko 2009 aneb splnění nejednoho snu

V rámci projektu EHP Norské fondy 2009 se mohlo opět osmnáct studentů Střední školy rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína podívat do Norska. Obě cesty jsme absolvovali letadlem a autobusem. Po zhruba osmi hodinách cesty jsme přijeli na ostrov Skjervoy, který leží v kraji Troms. V Skjervoy jsme byli hosty tamní školy.

Ihned po příjezdu jsme šli chytat ryby. Nevím jak vy, ale já jsem ve dvě hodiny ráno za plného světla chytal ryby poprvé. I když jsem první den nic nechytil, okamžitě mne zaujalo zvláštní kouzlo norského rybolovu.

Hned druhý den po prezentacích obou škol jsem tedy vyrazil na ryby. Svatý Petr se i nade mnou smiloval a daroval mi tresku okolo 50 cm. Bylo  něco krásného vidět, že twister nepůsobí jen u nás na štiky a candáty, ale líbí se i norským treskám. Druhý den byl docela úspěšný a po asi 15 zdolaných rybách jsem šel spát plný očekávání.

Další den jsem po zajímavé prezentaci o produkci norského rybářství šel opět na ryby. Chytali jsme snad na všechny nástrahy, ale moc ryb nepřicházelo. Až v dalších dnech jsme si všimli, že doba, kdy ryby v přístavu neberou, je dobou odlivu. Poté jsme si to vysvětlili, že i norské ryby jdou s vodou, tedy s přílivem a odlivem. V dalších dnech jsme tedy v přístavu chytali jen v době přílivu.

Ale abych nemluvil jen o rybolovu, také jsme vyrazili s našimi norskými přáteli na zajímavý výlet na ostrov Arnoy a na další ostrovy okolo Skjervoy. Nejzajímavější bylo asi nádherné muzeum zaměřené na historii norského rybářství. Také jsme navštívili pátý nejlepší hostinec na světě. Je to takový nenápadný domeček na ostrově Arnoy, když do něj přijdete tak v něm nikdo není. Napadá vás, v čem je nejlepší. Právě tím, že je plně samoobslužný. Není tam ani ceník a peníze za zkonzumované nápoje necháte na starém námořnickém kompasu. Pochybuji, že by se tato metoda osvědčila u nás, ale v Norsku funguje.

Abych se vrátil k rybám ve zbývajících dnech jsme vyrazili i na loď. Z lodě má největší zážitek můj spolužák, který ulovil na pilker největší tresku celé naší výpravy. Měřila úctyhodných 130 cm. A den po tomto úlovku jsem si chytil svoji největší tresku i já. Měřila tedy jen 80 cm, ale pro mne to byl opravdu krásný zážitek

Co bych dodal závěrem? V Norsku jsem si splnil nejeden sen. Byl jsem v Mekce rybaření, asi 300 km za polárním kruhem a chytil jsem si krásnou rybu. Každému kdo se chystá vyjet do Norska, nebo o tom přemýšlí, to vřele doporučuji

Tomáš Oliberius, student oboru Ekologie a ochrana krajiny - vodohospodář