ŠKOLNÍ PSYCHOLOG

Povídání o stresu, který s sebou nese i situace, ve které se nyní nacházíme

 

Každý z nás se s náročnou životní situací (a těch je hodně, každý si v průběhu života nějakou budeme muset projít, a ta současná k nim rozhodně patří) vyrovnáme jinak.

 

Chcete se dozvědět víc?

>> více

PRÁVĚ PROBÍHAJÍ TYTO PROJEKTY

Rekonstrukce a modernizace objektu Střední školy rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína

 

Vzdělání pro veřejnost

Nabízíme PROFESNÍ REKVALIFIKACE pro tyto profese:

  • Rybníkář
  • Líhňař
  • Pstruhař
  • Zpracovatel ryb
  • Chovatel vodní drůbeže
>> více

VIDEO vizitka

Současná situace patří mezi náročné

Zdravím podruhé.

S očekáváním, že v předchozím povídání bylo pro vás přece jen něco nového, co vám pomohlo se na nějaké věci podívat z jiné stránky, nebo alespoň přiblížilo to, co můžeme zažívat i my sami (a nejen nyní v pro nás nestandardních podmínkách), posílám pokračování.

Současná situace patří mezi náročné, závažné životní situace – to jsou takové, se kterými se běžně nesetkáváme, vybočují z našeho normálního života, vyvedou nás z klidu, rozhodí naši rovnováhu. Jsou zdrojem stresu a co v nás stres vyvolává, to už víte.

 

Ale co to je ten stres?  

Je to psychické napětí, které se často promítá i do napětí fyzického. Je to narušená psychická rovnováha, která se projevuje nervozitou, nejistotou, úzkostí, obavami, ovládavými myšlenkami ….., a většinou se přidá i nepohoda fyzická.

Z této charakteristiky by se mohlo zdát, že stres je škodlivý. To je také pravda, ale jen pokud je ho moc – tehdy jde o stres negativní, tzv. distres. Ten nás zatěžuje, bere nám sílu, ten naruší naši „chuť do života“, soustředivost, vůli. Ten nás demotivuje, demobilizuje, deaktivizuje.

Ale možná vás překvapí, že stres může být i pozitivní, tzv. eustres (stres tedy rozlišujeme i podle kvality). Jestli se ptáte, jak takový stres vypadá, k čemu nám může být dobrý a v jakých situacích, zkuste se napřed sami zamyslet a na nějakou situaci přijít. Kdyby vás nic nenapadlo, tak je to tehdy, kdy je míra stresu malá a v této míře na nás působí kladně = zostřuje smysly, zvyšuje pozornost, nabudí nás k lepšímu výkonu, tedy stimuluje nás, motivuje nás, aktivizuje. Můžeme mluvit o trémě. Jedná se o situace, kdy jsme v očekávání nějakého výkonu, nebo události. kdy jsme na nějaké startovní čáře. Ať už v tom slova smyslu = sportovci před závodem, nebo v přeneseném slova smyslu = studenti před písemkou, nebo zkoušením, zvládnutí přijímacích zkoušek a dokončení studia. Jistě, takový pozitivní stres předpokládá naši aktivní přípravu předem – měl bych si být poměrně jistý, „že na to mám, dokážu to zvládnout“. Pokud jsem ale pro podání výkonu skoro nic, anebo vůbec nic neudělal, pozitivní stres mě asi nečeká - spíš přijde ten negativní, ještě více ochromující. Ale nezoufejte - je víc než pravděpodobné, že pozitivní stres někdy zažijete. A to v situacích, které jsou vesměs, nebo v konečném důsledku příjemné, na které se těšíme, byť je s nimi spojená určitá obava a nejistota. Které, že to jsou? Patří sem záležitosti jako předsvatební shon, svatba, nástup do zaměstnání, povýšení v práci, stěhování do nového bytu, nebo domu, či narození dítěte.

 

Jen na okraj něco málo teorie

V souvislosti s výzkumem stresu jsou podstatná dvě jména. Jméno amerického fyziologa W. B. Cannona a jeho teorie „útok nebo útěk“ hovoří o tom, že na stres – po vyhodnocení rizik – reagujeme buď útěkem (nepouštíme se „do boje“, vzdáme se), nebo útokem (jdeme „do boje“, zalarmujeme svoje síly i vědomosti), abychom se pět dostali do rovnováhy (homeostáza). A jméno Dr. Hanse Selyeho, kanadského lékaře (narodil se ve Vídni a studoval   i na Univerzitě Karlově), který byl za svůj výzkum nominován na Nobelovu cenu. Pojmenoval stádia, kterými náš organismus prochází, když jsme dlouhodobě v nepříznivé situaci:

= zprvu přichází poplachová reakce, kdy dochází k „útoku nebo útěku“. Pokud se ani nadále nemůžeme stresoru vyhnout

= přechází stresová situace do fáze rezistence, v níž se v nás sbírají síly pro vyrovnávání se s nepříznivou situací a je to situace velmi náročná na naši energii,

= a posledním stadiem (pokud se dostaneme až k němu) je vyčerpání, které se dá charakterizovat tak, že nám dojdou síly, nemáme už energii situaci čelit

 

Stres rozlišujeme i podle délky jeho trvání:

Akutní: mluvíme o stresu „tady a teď“, který se objeví v určité situaci a buď v jejím průběhu, nebo s jejím skončením, mizí. Příkladem je např. hledání peněženky, nějakého dokladu, nebo zkoušková situace. Určitě to mnozí znáte sami = začne se vám „divně“ dýchat, je vám horko,  máte zpocené ruce, propocené triko. Po ukončení stresové situace si reakce odeznívají a náš organismus se vrací do rovnováhy.

Chronický stres je pro organismus nebezpečnější, protože se jedná již o dlouhotrvající záležitost, která se podepisuje jak na naší psychice, tak má výraz ve fyzických obtížích.  K chronicky stresovým situacím patří vztahové potíže (manželské, partnerské, problémové vztahy v zaměstnání – kolektiv, nadřízený – podřízený….), finanční potíže, sociální nejistoty, nemoc, vězení ….

 

Jak tedy zvládat, jak překonávat stres, tedy to negativní napětí, nervozitu a další příznaky, které ho doprovázejí? Co dělat, když nejsme v psychické pohodě, ocitneme se ve stresové situaci?

Víme, že stres se nevyhne nikomu z nás, že patří do našeho života, „ať už ho v něm chceme, nebo nechceme“ a způsob, jak na stres reagujeme, není až tak v naší režii. Ale můžeme se rozhodnout udělat nějaké věci pro to, abychom se s ním vyrovnávali lépe. 

Důležité je snížit, pomalu rozvolnit vnitřní napětí. K tomu nám dobře poslouží relaxační a meditační techniky. Uplně nejjednodušší, ale velmi účinné, jsou dýchací techniky. Zaměření se na dech, vnímání našeho dechu, nás jednak do jisté míry odvede od problému, dojde ke zklidnění tepu, vyrovnáme dech.

 

Při stresu zkuste:

1) Pomalý nádech (tzv. na tří doby = říkejte si v duchu nádech 1, 2, 3), zadržet dech (na tří = držím 1, 2, 3) a pomalý výdech (také na tři = výdech 1, 2, 3) …… zopakujte cca 5 - 10 x za sebou. Při nádechu si můžeme v duchu říkat nadechuji do sebe klid, výdech doplnit slovy vydechuji nepříjemné napětí.

Pokračujte v tom samém, ale tzv. na šest dob, tzn.: nádech 1, 2, 3, 4, 5, 6, zadržet dech na šest (držím 1, 2, 3, 4, 5, 6) a výdech 1, 2, 3, 4, 5, 6) ….. opět zopakujte 5 – 10 x i se slovním doprovodem.

Pokračujte dle potřeby, do relativního zklidnění.

 

2) Další pomocnou technikou je Jacobsonova progresivní relaxace, kdy v sedě, nebo v leže, ale jde to i ve stoje, zatneme s co největší silou všechny svaly, „na které si vzpomenete“ a půjdou v té pozici zatnout. Budete zaťaté svaly držet „co to půjde“, tzn. až vám to začne být již nepříjemné a poté je budete pomalu uvolňovat a přitom vnímat, jak ze zaťatých pěstí, zad, břicha, prstů na nohou  …. odchází napětí. I tuto situaci několikrát po sobě zopakujte, není od věci si přitom v duchu říkat odchází ze mě negativní napětí, jsem klidnější a klidnější.

 

K základům minimalizace napětí v nepříjemných chvílích vám tyto techniky postačí, ale jistěže existují i další (lze najít na internetu, nebo se mě zeptat).

 

Ještě důležitá poznámka: už v prvním povídání jsem kromě jiného zmínila, že pokud nejsme v psychické pohodě, často se to projeví i na našem spánku = mezi stresem a poruchami spánkového režimu je značná souvislost. Vlivem stresové zátěže, přemýšlením nad naší situací a řešením se nám zvýší stupeň nabuzení (arousal), který nám buď brání v usnutí, nebo nám spánek narušuje,  máme ho „trhaný“ a je jasné, že pokud si tělo neodpočine v noci, těžko může bez problémů fungovat ve dne. V jednoduché a nijak neohrožující formě to znáte ze situace, kdy jeden den „něco,   nějak přetáhnete“, z režimu „vyjdete za hranice všedních dnů“ z jinak převážně dodržovaného řádu a druhý den jste „k nepotřebě“. Nevyspání je tedy také stres - tělo není odpočaté, mozek neobnovuje optimální formou své procesy, proto jsme i méně pozorní, hůře si vybavujeme naučené, nebo jsme pomalejší. Pro navození co nejlepší situace ke spánku mžeme používat po ulehnutí dýchací techniky, relaxaci.

 

Závěrem:

Ať už se ocitnete v jakékoliv situaci, se kterou si nedokážete poradit, nebo máte problémy a starosti, nedržte je v sobě. Svěřená starost je poloviční starost. Na problémy nejsme sami, ale musíme se s nimi svěřit, říct si o pomoc. Všechno se dá řešit, ale musím sdělit, co mám za problém, s čím si nevím rady – lidé, kteří se kolem nás pohybují, v nás nemusí umět číst, předvídat, co potřebujeme, co nás trápí. Jen to, že se nám svěřením jednak uleví, už je pozitivní, ale má to i další klady: další člověk může problém vidět jinak, může věc vidět z odstupu, nastavit možnosti řešení. Rozumné a potřebné tedy je, abychom své starosti nedrželi v sobě.  Prostě když mi z jakéhokoliv důvodu není dobře, když něco potřebuji, tak si o to řeknu = máme dar řeči, tak ho používejme i v případě, že si nevíme rady. Mít oporu v blízkém okolí je určitě zklidňující, ale obrátit se můžete i na odborníky.

Jaroslava Skálová
školní psycholožka jskalova@ssrv.cz

 

Kalendář akcí

POÚTSTČTSONE
                                          
Změny v rozvrhu Rozpis praxe žáků

Profesní kvalifilkace PSTRUHAŘ

Dne 25. května 2020 od 7:00 hodin proběhne profesní kvalifikace PSTRUHAŘ.

>> více

Obory studia

Maturitní obor

Učební obor

Nastavbové studium

Služby pro veřejnost

  • Turistické ubytování v domovech mláděže
  • Pronájem autobusu MB + VW
  • Nabídka stravování
>> více

Kontakty

Táboritská 688
379 01 Třeboň

TELEFON: 384 721 216
EMAIL: info@ssrv.cz
FAX: 384 724 401
ID datové schránky: rhkyuzm

Partneři školy

Jihočeský krajbioproESFlogo ropmšmtdíla rožmberkůuniv 2ubytování

Kontakty

Střední škola rybářská
a vodohospodářská
Jakuba Krčína, Třeboň

Táboritská 688/II, 379 01 Třeboň

Email: info@ssrv.cz

Telefon: 384 721 216

Mapa
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím