Koronavirus nám vplul do života. A neřeknu nic nového, když budu konstatovat, že proti covidová opatření už trvají dlouho. A že se těžko předpovídá, co a jak to bude dál. A když nějaká nepříjemná situace trvá dlouho, je to pro nás stresující. Stresující proto, že jsme museli změnit svoje dosavadní zvyklosti, že jsme ztratili to, co se nazývá jistoty = tedy to, čeho jsme byli nedílnou součástí, co byl náš „program“, podle kterého do značné míry probíhal náš život. Ztráta jistot v důsledku změn působí jako psychická zátěž, která se na každém z nás nějak, ať už více, či méně, projevuje, a i nás v různé míře omezuje. Tato situace je pro všechny o to horší, že se dotýká našeho zdraví - přinesla strach z nové nemoci, obavu z toho, jestli a jak se nás to dotkne.

Covid nám prostě do velké míry všem převrátil život. Dostali jsme se do značné izolace, izolace nám přinesla pocity osamělosti, úzkosti, poruchy spánku, uzavírání se do sebe. Proti covidová opatření se mnohým z nás nelíbí, ale omezení kontaktů je zatím tou nejúčinnější strategií proti šíření koronaviru. Že jsme zavřeni už dlouho a covid tu máme pořád? Jestli ono to není hlavně tím, že spoustu opatření nedodržujeme. Ale ať už je to čímkoliv, pozitivní je, že očkování nás konečně dokáže v dohledné době vrátit k normálnímu životu, ale s následky „covidové doby“ se můžeme potýkat dlouhodobě. Často totiž zapomínáme, že psychické zdraví je stejně důležité jako zdraví fyzické. Možná jsme na naše zdraví nyní opatrnější, bereme různé vitamíny a podpůrné prostředky pro zvýšení imunity, ale zase (tak, jako dříve) se tedy staráme víc o tělo než o duši.

Na jaře jsem vám popisovala, co nám může být a jak se můžeme cítit, když na nás doléhá tíha nějaké situace, když jsme ve stresu. To vše může nabývat na síle zvlášť, když je taková situace pro nás zcela nová, když se v ní neorientujeme, nevíme, co to všechno přinese.   

Minule uvedené má pořád platnost, tak jen v rychlosti připomenu:

• můžeme být náladoví, mít změny nálad, mohou se měnit naše pocity a emoce
• můžeme se cítit nepříjemně, nejistí, cítit stísněnost, úzkost, strach, vnitřní napětí
• můžeme mít narušený spánkový režim, spát více, méně, často se budit, usínat dlouho
• mohou se nám změnit stravovací návyky, u někoho stres vede k nechutenství, někdo má naopak zvýšenou potřebu jídla
• ztrácíme chuť i motivaci k různým činnostem, oddalujeme nejen úkoly, učení, nebo práci, ale i to, co nás jinak baví
• jsme víc roztěkaní, méně pozorní při činnostech, které vyžadují soustředění
• ti, kdo mají nějaký zlozvyk, nebo závislost, uchylují se k tomu více (kouření, nápoje, hraní her, alkohol, jiné návykové látky)
• může se nám zhoršit zdravotní stav

 

Co s tím? Jak si pomoci z takových stavů a pocitů?

To, co nás postupně zase vrátí do psychické pohody, anebo udrží ve stabilnější náladě, je pravidelný režim, sport, zájmy a sociální kontakty. Obsáhle jsem vás o tom informovala v „jarním povídání“, tak teď zase jen v kostce:

• měli bychom dodržovat své zvyklosti a pokud jsme si po nějakou dobu užívali možnosti skoro nicnedělání, měli bychom se vrátit k dennímu režimu, tzn. mít, udělat si určitý denní rozvrh, jakýsi  jízdní řád, kterým se budeme řídit a ve kterém budou zahrnuty naše potřeby i povinnosti - jídlo, spánek, odpočinek (ať už formou psychického odpočinku, či fyzické aktivity), zájmy, učení, plnění dalších povinností, kontakt s blízkou rodinou, či kamarády… Tím se budeme „udržovat v chodu“, když známé kroky - pravidla a jejich pravidelné opakování, tedy dodržování nám poskytuje jistotu v neznámé situaci a přináší nám tak i větší klid. Na rozdíl od toho, když věci děláme nahodile, nepravidelně, tzv. „bez ladu a skladu“ – v o to větším jsme pak chaosu, napětí a nejistotě.

 

• říká se se, že není dobře člověku samotnému. Pokud nejste úplní samotáři (těm může současná situace i vyhovovat), nezavírejte se jen doma, ale i při dodržování vládních opatření jděte ven, sejděte se s kamarádem, naplánujte si výlet (nejde o cestování přes půl republiky) do blízkého okolí bydliště, zahrajte si doma společně hry (ony i ty dětské mají svůj půvab, ale existuje  spousta nových společenských her, které jsou „hratelné“ a zábavné i pro vás), zahrajte si „na dálku“ s kamarády počítačovou hru. Je jistě dost věcí, které si jako program na setkání vymyslíte sami. A že mluvit spolu se dá nejen z očí do očí, ale lze využít různých způsobů komunikace „na dálku“, to víte nejlíp sami. Povídejte si jak doma, tak s kamarády o tom, jak se cítíte, co vás štve, s čím si nevíte rady, čeho se obáváte, ale i tom, co vám z učení nejde, nebo naopak co zvládáte dobře, co vám udělalo radost, co plánujete, že uděláte, až covid zmizí, co jste přečetli, jaký film jste viděli. Pamatujte, že platí: sdělená radost - dvojnásobná radost, sdělená starost – poloviční starost.

 

• věnujte se dál svým zájmům, byť v jiné, nebo omezené podobě. Když mohla Martina Sáblíková trénovat doma v malém panelákovém bytě, tak zacvičit si, zatancovat, nebo provozovat jogu zvládnete doma určitě. A to nemluvím o malování, vyrábění a všemožných dalších aktivitách.

 

• dobré je mít v zásobě znalost alespoň nějaké relaxační techniky, které pomáhají při rozvolňování psychického napětí

Velkou změnou, která se vás dotkla a stále je realitou, je distanční výuka. Říká se, že kolik lidí, tolik názorů. Pročítala jsem různé ankety a průzkumy mezi studenty a tyto názory ohledně on line výuky a pocitů z izolace převažovaly:

„nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale chodit do školy je lepší, protože  doma se tolik nedonutím učit, jako když mám být zkoušený ve škole, ale zase vím, že jiným učit se z domova vyhovuje  víc“,

„všichni si myslí, že si to doma užíváme, ale nemáme si užívat co, jen jsme víc na počítači a na telefonu, čím je to delší, už se mi ani nechce chodit ven“,

„jo, na učení máme víc času, ale zase se toho hodně musíme učit sami, učitelé to asi nemají čas tak podrobně vysvětlovat a když tomu nerozumím a kamarádi taky ne, tak nevím, co s tím“,

„no, teď je to paráda, ze třídy totiž utéct nemůžu, když mě to nebaví, ale když to máme on line, stačí vypnout kameru a mikrofon“,

„ve škole toho po nás učitelé chtějí víc, teď nás ani moc do učení nenutí, spíš jen vysvětlí látku“,

„když jsme přestali chodit do školy, to byla radost, ale už mě to doma nebaví, ve škole jsem aspoň s kamarády a čas tam i rychleji to uteče“,

„jsem z toho už otrávená, nic mě nebaví, přestala jsem už dělat i to, co mě baví, co by dělat šlo“,

„vadí mi, že informace se ztrácí v rychlém tempu, když učitelé chtějí toho odučit co nejvíc, ale stejně se to nestíhá“,

 

„mám strach, že se nestačím všechno doučit, on line učení pro mě není, látku chápu líp ve škole, nevím, čím to je“,

 

„učení je moc i ve škole, ale teď o hodně víc, když se musíme učit hodně sami“,

 

„konečně máme možnost být více samostatní, můžeme víc sami pracovat s materiály a vyhledávat si informace, ne jen biflovat a biflovat a papouškovat to, co ve škole řekne učitel

 

„mně se líbí víc distanční výuka, protože mám rád učení pomocí názoru, za používání audiovizuálních technik, a to teď učitelé používají víc, než ve škole, tam jenom přednášejí“.

 

Tak co, s čím z toho souhlasíte? Jsou tam vyjádřeny i vaše pocity? Máte stejné zkušenosti? Nebo je váš názor jiný?

 

Před rokem jsme si určitě nepředstavovali, že by nám „něco“ mělo za pár chvil tak změnit život. Co se týká školní docházky, tak když si „nová doba“ vyžádala  jiný způsob výuky, projevila se nutnost více postoupit v „digitalizaci školství“, ale i možnost a vhodnost kombinovat různé formy výuky do budoucna. Neměli bychom tedy na dobré z toho zapomenout a vrátit se zase jen k dříve „zajetým pořádkům“ pouhé frontální výuky. Nejen žáci a vyučující, u mladších dětí i rodiče, udělali v posledním roce kvůli školní výuce dost změn ve svém režimu, přizpůsobovali se novým podmínkám – říká se tomu, že vystoupili ze své komfortní zony. To by školství mělo zúročit.

---

Ohledně nástupu vás, kdo v tomto školním roce končíte na škole studium, se teď už mluví každý den, nemohli jste o tom neslyšet. Jde už jen o stanovení dne nástupu – tak příště zase něco učení na zkoušky.