ŠKOLNÍ PSYCHOLOG

Povídání o stresu, který s sebou nese i situace, ve které se nyní nacházíme

 

Každý z nás se s náročnou životní situací (a těch je hodně, každý si v průběhu života nějakou budeme muset projít, a ta současná k nim rozhodně patří) vyrovnáme jinak.

 

Chcete se dozvědět víc?

>> více

PRÁVĚ PROBÍHAJÍ TYTO PROJEKTY

Rekonstrukce a modernizace objektu Střední školy rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína

 

Vzdělání pro veřejnost

Nabízíme PROFESNÍ REKVALIFIKACE pro tyto profese:

  • Rybníkář
  • Líhňař
  • Pstruhař
  • Zpracovatel ryb
  • Chovatel vodní drůbeže
>> více

VIDEO vizitka

Už vám to volno přijde dlouhé? Nudíte se?

Tak do třetice čtení pro všechny, ale ti, co mají před sebou poslední ročník studia, by to měli mít jako povinnou četbu.

Už vám to volno přijde dlouhé? Nudíte se? Už nevidíte jenom výhody nečekaného a dost dlouhého volna? Nebo si spokojeně volna pořád ještě užíváte? Ať tak, nebo tak, určitě víte, že pro ty z vás, co maturují, nebo dělají závěrečné zkoušky, čas nicnedělání, nebo skoro nicnedělání, končí. Rozumní byli ti, kteří školu úplně nehodili za hlavu, kteří počítali s tím, že se zkouškám nevyhnou a k nenadálému volnu přistoupili jako k hodně, ale opravdu hodně prodlouženému „svaťáku“ – tedy učili se. Ale dostatek času na přípravu máte i vy, co s tím teď začnete.

Do značné míry jste si teď dny řídili sami, i když jste spíše asi nechali čas nějak volně plynout – ať už vstávání, dobu spánku, měli jste podstatně méně povinností i omezené zájmové aktivity.

Už dříve jsem psala, že určitý řád v životě potřebujeme, protože pak víme „co teď, co potom“, máme v denním režimu jasno, máme program každého dne - většinou z větší části - nějak naorganizovaný. Žijeme tak nějak „automaticky“, nemusíme přemýšlet, jak si den máme „poskládat“. Někdo tomu říká stereotyp, někdo denní režim. Sami jste z režimu před zavedenými opatřeními ze dne na den „přešli“ do „chaosu“ – myslím tím, že jste se najednou nemuseli řídit nastaveným týdenním programem. A určitě jste to všichni zpočátku přivítali – kdo by si rád nezalenošil?  Někteří ale začali postupně připouštět, že „už neví, co by“, že by už zase předchozí podmínky přivítali. Jen někteří z nás si umí režim nastavit a zejména dodržovat, i když je k tomu nikdo nijak nenutí. Udržují se tak „v provozu“ a je pro pak jednodušší do původních podmínek „naskočit“. Pokud jste si ale doteď – kromě plnění úkolů od učitelů, to předpokládám, že si s vámi zařídili  -, udělali prázdniny, tedy dny “bez ladu a skladu“, tak je na čase zmobilizovat vůli a dát se zase „do kupy“, abyste dostáli splnění povinností, které vás při konci studia neminou.

Ať už jste tedy přípravu na skončení studia pořád odsouvali, nebo jste se připravovali, tak předpokládám, že už jste stačili vstřebat, že se ještě v tomto školním roce do škol podíváte a budete dělat závěrečné zkoušky, nebo maturovat. Na začátku opatření kvůli koronaviru bylo vše ve fázi návrhů a variant „co by bylo, kdyby …. , co bude, když ….. .“  Někdo je rád, že už se alespoň zase něco vrací do předchozího režimu, někdo možná panikaří, protože se spoléhal na to, že školy se už neotevřou a zkoušky půjdou „do ztracena“. Někdo je realista, někdo „salámista“ – je mu skoro všechno jedno a nic moc neřeší, někdo věří na osud a tak taky všechno bere. Ač jsme různí, tak jsme všichni věděli, že byla jen otázka času, kdy se začnou věci dostávat do starých pořádků. A všichni to musíme přijmout opět jako fakt. A doba, které se zcela vymykala zaběhnutým pořádkům, časem pro vás bude historka, kterou budete dávat k dobru.

 

Jak byste si nejlépe v přípravě na zakončení studia měli počínat?

Rad k tomu najdete spoustu, ale ne všechny každému musí vyhovovat. Každý jsme jiný a měli bychom si vyzkoušet, co pro nás bude nejlepší. Přece jen už několik let se ve škole snažíte vědomosti a dovednosti „měnit za známky“, tak byste sami měli vědět, co vám při učení vyhovuje, jaký systém učení potřebujete, aby vám vědomosti co nejvíc v hlavě zůstávaly. Přesto vám nabídnu nějaká doporučení a můžete je vyzkoušet.

Úvodem připomenu známý fakt: jestli se vám zdá, že toho ke zkouškám máte moc, že nevíte, kde začít, jinak řečeno že se z toho nevidíte, tak tyhle pocity měli a mají všichni, co se kdy na maturitu, nebo závěrečné zkoušky připravovali. Takže se tím moc nezabývejte, neztrácejte čas „zděšením“ – ale myslím, že tuhle fázi už máte za sebou. A také počítejte s tím, že se vám v průběhu ubývajících dní směrem k datu předvedení svých vědomostí a dovedností bude zdát (ano, možná i ve snech), lépe řečeno - budete mít občas dojem, že i když se učíte, nic si nematujete, plete se vám páté přes deváté, nic neumíte. Tak i tohle jsou pocity, které k situaci patří. Prostě každý má trému a obavy, je to přirozené, ale nesmíte se tím nechat převálcovat. Vzpomeňte si na rozdíl mezi pozitivním a negativním stresem z první části mého povídání pro vás.

Teď je správné už nic neoddalovat a s učením začít. Učení s předstihem, tedy v co největším klidu (a k tomu opakování - o tom bude řeč dále) je cesta, jak uspět při zkouškách.

 

Začněte rozplánováním učiva – udělejte si studijní plán

Často o sobě víme, že čas neumíme dobře využít, že si svoje činnosti nedokážeme až tak dobře rozplánovat - pak nestíháme, doháníme věci na poslední chvíli. Tím se dostáváme pod tlak času a do stresu. Nemusíme ale zrovna projít kurzem time managementu (optimálního plánování času), stačí dodržovat pár pravidel a být v tom důsledný. Jenže právě s důsledností, sebekontrolou a trpělivostí míváme problém. Znáte to možná sami: pro něco se rozhodneme, dáme si o něčem předsevzetí, zařekneme se, že už něco fakt budeme, nebo nebudeme  ….., jenže po pár dnech naše nadšení mizí, polevíme, vzdáme, ztratíme motivaci … a jsme zase tam, kde jsme byli. Často je to proto, že si dáme značně vysoké cíle a na jejich dosažení málo času – protože nejsme trpěliví a chtěli bychom všechno teď hned, nebo alespoň co nedříve.  Jinak řečeno – plán buď nemáme, nebo i máme, ale je nereálný, tzn. že nerespektuje různé skutečnosti, které se situací souvisejí, protože jsme se nad tím ani moc nezamysleli. Jen ještě podotknu, že plánem není, když si obecně řeknu „jo, jdu na to, za chvíli se půjdu učit, už budu muset začít“. Plán je konkretizace, rozvrh, jak budu postupovat. Při plánování musíte přemýšlet - plán musí být uskutečnitelný, tedy proveditelný, a tím dosažitelný.

 

Je jedno, jestli budete mít plán uložený v počítači, nebo – pokud vám to přijde příjemnější - použijete styl „tužka – papír“, tedy rozplánování učení do jednotlivých dní do diáře. Učení si naplánujte po částech - na každý den určité množství konkrétních otázek. Když si otázky, nebo okruhy z jednotlivých předmětů rozdělíte do dní, které na učení máte, nebude ta hora učiva vypadat už tak hrozivě. Postupujte tedy tzv. po krocích, stanovte si konkrétní dílčí denní cíle = tenhle den se naučím to a to, zítra tohle, následující dny pak další. Tak budete dobře každý den vidět, že vám otázky ubývají, s každým odškrtnutým dnem se splněnými úkoly budete mít dobrý pocit, postupem dní budete vidět na konec - a to je motivující. Na každou otázku si naplánujte přiměřený čas – organizace práce obnáší i organizaci časovou. Když víte, že nějaká otázka, nebo téma obnáší více času na naučení než jiné, musíte to vzít v úvahu v časovém plánu. Neměli byste si určit pár minut na něco, co vám bude trvat hodinu, tzn. nenaplánujte si nic, co nedokážete za den splnit. Jen by vás stresovalo, že se dostáváte do skluzu.        

Různí se rady na to, jestli začít tím, co nám jde nejméně, nebo naopak, s čím problém ani nemáme. Pokud o nějakém předmětu víte, že vám nedělá potíže, nebo vám aspoň jde lépe než předmět jiný, máte z něj dost vědomostí, začněte jím. Učení vám půjde rychleji, protože leccos si budete pamatovat, uvidíte tak pokrok v učení, a to pro vás bude povzbuzení. Více času budete pak moct věnovat tomu, s čím bude potřeba se pravděpodobně zabývat delší dobu.

Plán mějte po ruce, abyste si ho mohly porovnávat s aktuálním průběhem učení. Hlavně ale nezapomeňte podle plánu postupovat - dělá se proto, abychom ho dodržovali, a to bude chtít vaši sebekontrolu a důslednost. Vydržte v pravidelnosti, buďte důslední, na sebe vlastně přísní.  Je to jen na určitou, časově omezenou dobu, má to konec - víte, že učení skončí. Když se naučíme si čas plánovat, budeme najednou času mít „víc“, protože naše povinnosti budou mít svůj pravidelný čas, který, když se naučíme využívat efektivně, tzn. bez odkládání a zbytečných prodlev, budeme mít čas na odpočinek a další aktivity.

Říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo. Mluvím o tom proto, že pokud se při déletrvajícím učení podle plánu budete cítit unavení, je rozumnější z režimu vybočit a dopřát si delší odpočinek. Je lépe se dobře vyspat, a tak načerpat síly, než bez odpočinku „být u učení jen napůl“.

 

Podmínky při učení, styl učení, opakování, zapomínání, křivka výkonnosti ….. to a ještě další záležitosti, které se na procesu učení v procesu učení uplatňují

 

  • Někdo potřebuje k učení klid, ticho, nechce být ničím rušený. Jinému nevadí k učení puštěná hudba, nebo televize jako kulisa. Co se týká muziky, lépe je si pustit instrumentální hudbu, aby vám text písně neodkláněl pozornost a nesváděl vás ke zpívání.
  • Někdo z nás se učí u stolu, kde potřebuje mít všechno přehledně uspořádané, někomu se dobře učí v posteli, kde je obložený potřebnými věcmi, včetně jídla a pití. Pan Werich říkal (tedy říká se, že to je to jedna z jeho vtipných moudrostí), že pořádek je pro blbce, ale inteligent zvládne chaos. Ale všeho moc škodí – chaos kolem nás by nás neměl odvádět od učení, nesmí ovlivňovat naši pozornost. Vždy bychom měli mít o materiálech a pomůckách k učení přehled, vědět, na které místo pro ně sáhnout, abychom museli pořád odbíhat a hledat, co zrovna potřebujeme.    
  • Někdo se raději učí sám, někomu vyhovuje učení třeba ve dvojici. Pokud něčemu nerozumíte, nejste schopni to sami pochopit, požádejte někoho o vysvětlení. Zaprvé ušetříte čas a navíc, když se jednou něčemu naučíte špatně, těžko se to z hlavy „vyžene“ – už to tam má svou paměťovou stopu, a ta se špatně překrývá novým, správně již  naučeným.
  • Promluvit si s někým, nejlépe s ním po každém dni učivo zkonzultovat, je i forma opakování - přes den naučené si osvěžíte v paměti a pokud si nebudete moci vzpomenout, stačí se pak na to, v čem si nejste jisti, nebo vám „vypadlo“, podívat.
  • Přípravu bychom měli každý den začínat ve stejnou dobu – i to patří k dodržování plánu. A po každém dnu učení bychom měli přistoupit k zopakování naučeného, a tím zamezovat ztrátě naučených poznatků. Vždyť se také říká, že opakování je matka moudrosti. Výzkum paměti přinesl kromě jiných i poznatek, že optimální pro zapamatování je si látku ten den učenou znovu projít ještě ten večer před spaním, pak ještě druhý den, sedmý den a naposledy mezi desátým a čtrnáctým dnem, tedy průměrně dvanáctý den. No, nemyslím, že byste se zrovna tímhle řídili – to už bych asi toho plánování na vás chtěla moc. Ale pravdou je, že každým opakováním se informace usazují do paměti a budou se vybavovat rychleji.
  • Přidám ještě jednu informaci z prováděných výzkumů. Každý jsme sice jiný, ale některé zákonitosti jsou obecně platné. Možná jste slyšeli o křivce výkonnosti.  Ta má své zákonitosti jak v rámci dne, tak i týdne = tedy v čase se náš výkon mění, v určitých denních obdobích jsme výkonnější, lépe vstřebáme informace, lépe se ukládají do paměti, lépe si vybavujeme, než v jiných.  Naše výkonnost od rána stoupá a nejvyšší je mezi 9. – 11. hodinou., pak klesá a nejhorší, nejhlubší je mezi 13. – 15. hodinou. Po této době nám výkonnost zase mírně stoupá k dobrému výkonu mezi 16. – 18. hodinou. A jak jsme výkonní v průběhu týdne? Po víkendu naše výkonnost postupně stoupá, nejlepších výkonů dosahujeme v úterý a ve středu, kdy ve středu v odpoledních hodinách zase začne klesat ke čtvrteční nejnižší výkonnosti v týdnu, v pátek zase mírně stoupne, aby v sobotu klesla na nízkou úroveň jako ve čtvrtek.
  • Učení vyžaduje naši cílenou = záměrnou pozornost, vyžaduje i naši vůli, sebekontrolu, sebedisciplínu. Pozornost je závislá na tom, jak jsme odpočatí, jak dlouho a dobře jsme spali. A mění se s dobou zátěže - ovlivňuje ji to, jak dlouho jsme v kuse soustředění, jestli zařazujeme přestávky k obnovení soustředivosti v průběhu dne, je odklonitelná i různými podněty.  
  • Ale rozdíly mezi námi jsou např. i v tom, jak jsme na tom ráno po probuzení. Určitě znáte rozděleni lidí na „sovy a skřivany“.  Člověk – sova má ráno dost pomalý „rozjezd, trvá, než se zahřeje na provozní teplotu“, lépe se mu učí večer a v noci. Lidé skřivani jsou čilí a aktivní již  ráno, výkonnější přes den. I to vezměte při plánování v úvahu. Čímž vás - „sovy“ rozhodně ale nenabádám k tomu, abyste přes den spali a učení jste si přesunuli na dobu přes noc až do rána.
  • Každý z nás má také jiný styl učení. Často ho volíme intuitivně podle toho, jakým typem paměti disponujeme, resp. který typ paměti nám nese nejlepší výsledky, přináší nám nejefektivnější učení. Někdo se lépe učí, když informace před sebou vidí, někomu pomáhá si dělat výpisky z textu, jiný si v sešitě podtrhává, poznámky si barevně odděluje, další si lépe pamatuje to, co slyší, když se učí nahlas. Neznamená to ale, že máme každý jen jeden styl učení, že využíváme jen jeden typ paměti – mnozí kombinují více cest a učení je tak efektivnější.
  • Výpisky, dělání poznámek udržujeme někomu bdělost, tedy pozornost - tento styl používají ti z nás, kterým při učení pomáhá zraková a motorická paměť (zapojují oko a ruku). Pamatují si přehledné poznámky, podtrhané věty, barevná rozlišení látky v sešitě, nebo barevně podtrhané výpisky.  A už jen vypisováním podstatných informací zahajují proces učení. Kdo má především paměť sluchovou, bude mu více vyhovovat a bude mít nejlepší výsledky učení, když si bude látku k naučení číst nahlas, opakovat si ji nahlas vlastními slovy, popřípadě nahrávat a pouštět si k poslechu. I motorická paměť pomáhá jak při učení, tak při zvládání činností. Znáte někoho, kdo při učení nedokáže sedět, potřebuje pohyb, „aby mu to myslelo“, při ústním zkoušení si „pomáhá rukama“ - hodně gestikuluje? Tak právě to je člověk s motorickou pamětí - pohyb mu usnadňuje učení i výbavnost naučeného. A ti, co disponují tímto typem paměti, se dobře učí pohybové věci (sport, tanec, nebo různé praktické činnosti – jsou tzv. šikovní na ruce.
  • Průvodním jevem procesu učení je i zapomínání. Při něm jde o vyhasínání nervového spojení  - při učení a opakování se tvoří spoje, paměťové stopy. Nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po učení se. Jen pro zajímavost: prý si pamatujeme 10 % z toho, co si přečteme očima, 20 % z toho, co slyšíme (výklad učitele), 30 % z toho, co vidíme v nějaké situaci, 50 % z toho, co slyšíme a vidíme (teorie s praxí), 70 % z toho, co říkáme (učení nahlas a opakování) a 90 % z toho, co děláme. Vidíte souvislost se zrakovou, sluchovou a motorickou pamětí? Výpisem poznámek, říkáním si učiva nahlas, pomáhání si gestikulací při učení?
  • Víte, za jak dlouho poté, nebo kolik z toho, co se něčemu naučíme, začneme toto zapomínat? Snad to raději nečtěte, abyste nepropadli beznaději Takže - dvě třetiny z množství vědomostí, které se v jednom dni naučíme, do druhého dne zapomeneme a je to tím, že se nám nejprve ukládají do krátkodobé paměti. Po týdnu nám v hlavě zůstane asi 25% naučené látky. To ale fakt neznamená, že je zbytečné se vůbec něco učit. Přidejte opakování a zapomínání tím značně omezíte, informace se budou ukládat každým opakováním trvaleji, tedy do dlouhodobé paměti. Sice tedy nějakou dobu trvá, než se do ní vědomosti uloží, ale pak i těmito vědomostmi. déledobě disponujeme, jsou připravené ke znovuvybavení. Naproti tomu z krátkodobé paměti (někdy se jí říká paměť pracovní) se informace vybavují rychle, ale zase je máme uložené, tedy k dispozici v paměti na velmi krátkou dobu. Zařízeno je to dobře, protože  na nás míří spousta informací a kapacita této paměti je samozřejmě omezená. Pokud si tedy vědomosti záměrně neopakujeme, zapomínáme je, a tím se uvolňuje místo pro další nové informace. Čím častěji něco děláme, tím víc se to do nás „vtiskne“ a dostane do dlouhodobé paměti. Tedy opakujeme-li si něco častěji, zůstane nám to v hlavě - opakování je důležité pro uchování informací v paměti (složky paměti jsou: vštípivost + uchovávání = fixace, schopnost podržet vštípené + vybavování = schopnost reprodukce naučeného).
  • Ne každý má logické myšlení a logickou paměť. Když si opakujeme „nabiflované“, to je bez uvědomování si souvislostí, využíváme tzv. mechanickou paměť.  Při učení tímto způsobem se nám ale naučené z paměti rychleji ztratí. Když si ale při učení uvědomujeme, že a jak do sebe informace zapadají v širším kontextu, že jsou součástí nějakého celku, používáme tak paměť logickou. Tímto způsobem, tzn. když chápeme souvislosti, si naučené déledobě v paměti  uchováme.
  • A ještě jednou ke spánku. Je velmi důležitý při každé psychické zátěži. Kromě jiných procesů při něm dochází k ukládání informací, upevňování do paměťových stop, k ukládání do dlouhodobé paměti. K tomu je potřeba určitě alespoň šestihodinový spánek.  Proto spánek nepodceňujte, zejména v době učení. Velkou chybou mnoha studentů je, že se učí na úkor spánku, který je důležitý pro uložení látky do dlouhodobé paměti. Uvádí se, že k tomu, aby se informace uložily do dlouhodobé paměti, je potřeba přinejmenším 6hodinový spánek.
  • Den před maturitou, či zkouškami si už jen lehce zopakujte to, co vám třeba dělalo potíže si zapamatovat, a rozhodně se dobře vyspěte, tedy noc před zkouškou se už neučte!

 

 

Přestávky, psychohygiena (tak říkáme souboru pravidel, která slouží k udržení, nebo znovuzískání rovnováhy, dodržování je potřebné pro naše duševní zdraví, psychickou pohodu).

Do plánu si zařaďte i přestávky. Ty potřebujeme k relaxaci, k obnovení schopnosti se lépe soustředit. Mozek si v jejich průběhu odpočine a tuto dobu využije k ukládání naučeného.  Přestávky si do plánu pište také - ty kratší stačí v délce 5 – 10 minut vždy po určitém úseku učení a v průběhu dne si naplánujte i jednu delší v trvání tak půlhodiny. Jděte se projít, nebo zaběhat, zacvičte si. Načerpáte tak novou energii, budete se zase lépe soustředit.

 Učit vcelku byste se měli od 45 minut do cca hodiny a půl. Sami na sobě poznáte, kdy už vám hlava moc „nebere“ a potřebuje na chvíli tzv. vypnout. Vezměte si něco k jídlu, protáhněte se, popovídejte si s někým a rozhodně nezapomínejte pít. Mnozí studenti mi říkají, že je při větším množství učení začala bolet hlava. Může to být přetížením, když nemyslíte na relaxaci v průběhu učení, nechodíte ven, převážně ale bývá příčina v nedostatku tekutin. Zkuste to sami - když pocítíte bolest hlavy,  jako první pomoc se pořádně napijte, rozumí se nealko, nejlépe vody, nebo minerálky.

A v této souvislosti ještě zmíním potřebu dostatečného spánku. Když si tělo neodpočine v noci, o to hůře pak funguje ve dne. Nevyspání, a s tím související únava, ovlivňuje pozornost a výkonnost.

 

 

Pozitivní myšlení

O pozitivním myšlení jste určitě slyšeli. Nastavte si budoucí věci v hlavě úspěšně, tedy pozitivně – když si budete věřit, když se nebudete podceňovat, nebudete si připouštět neúspěch a budete věřit, že naplánované dokážete zvládnout, „naprogramujete se“ na úspěch. K lepšímu nastavení úspěchu a podpoře sebedůvěry můžete použit tzv. afirmace. Vymyslete a opakujte si větu, ve které si nastavíte úspěch, zvládnutí úkolu, který vás čeká. Věta by měla začínat vaším jménem a příjmením = např.: já, XY, dělám všechno proto, abych měl/a při zkouškách úspěch, abych zvládl/a zkoušky, maturitu (můžete přidat úspěšně, dobře …. ale nemusíte), nebo já, XY, si věřím a zvládám, co potřebuju …… Nebo nějakou větu podobnou, ve které budete mít, že zkoušky uděláte. Myslete tedy vždy pozitivně – když budete mít sebedůvěru a nepodceníte přípravu, máte k úspěchu volnou cestu. Že máte obavy? Ty ke zkouškám patří, ale nesmíte se jim poddat, podlehnout černým a sebepodceňujícím myšlenkám. Když si budete říkat to nemůžu zvládnout, do hlavy si nasazuje, že počítáte s neúspěchem. Tady platí dávejte si pozor na to, co si říkáte, mohlo by se to vyplnit. Začněte věřit tomu, že pozitivita a sebedůvěra odstraňuje překážky na cestě k úspěchu.

 

Pokud se připravíte, zkoušku zdoláte. I vaši pedagogové mají zájem, abyste uspěli. A rozeznají, jestli váš výkon eventuelně ochromuje stres, nebo je to výsledek neznalosti.

 

A kdyby se snad „všechno postavilo proti vám“ a z nějakého důvodu byste na vrchol ověřování vědomostí nedosáhli, svět se nezboří. Je to nepříjemné, ale nejde přece o život. Je to jen zkouška, kterou lze zopakovat. A bude vás to stát již méně úsilí, když jste se přípravě věnovali už nyní. Cíl máte opravdu na dosah. Jen plánování pak už určitě budete věnovat větší pozornost.

 

Co z toho všeho, co jsem vám napsala, hodně zjednodušeně vyplývá?

Učení už odkládejte, neoddalujte ho ze dne na den, dbejte během učení na přestávky, dostatečně spěte, dodržujte zásady psychohygieny. Jinak se nevyhnete únavě, nedokážete mít potřebnou koncentraci pozornosti, protože únava ovlivňuje i schopnost soustředění - takže vám učení „nepoleze do hlavy“. Když nebudete odpočatí, strávíte nad učením spousty času, ale skoro bez efektu. Nebudete si toho mnoho pamatovat, budete mít špatnou nálada, budete podráždění, mohou se objevit i psychosomatické obtíže.

A i když budete odpovědní, je pravděpodobné, že ani vám se stres občas nevyhne – to k přípravě na zkoušky patří, nejste v tom sami. Říká se, že štěstí přeje připraveným. Takže i váš stres bude ten, co pomáhá – tedy pozitivní. A když si přečtete v pořadí druhý díl mého povídání, použijte (častěji a opakovaně) tam uvedená dechová a relaxační cvičení. Opravdu se jimi stres, tedy psychické napětí, dá zmírnit.

 

PhDr. Jaroslava Skálová, školní psycholožka

Kalendář akcí

POÚTSTČTSONE
                                          
Změny v rozvrhu Rozpis praxe žáků

Profesní kvalifilkace PSTRUHAŘ

Dne 25. května 2020 od 7:00 hodin proběhne profesní kvalifikace PSTRUHAŘ.

>> více

Obory studia

Maturitní obor

Učební obor

Nastavbové studium

Služby pro veřejnost

  • Turistické ubytování v domovech mláděže
  • Pronájem autobusu MB + VW
  • Nabídka stravování
>> více

Kontakty

Táboritská 688
379 01 Třeboň

TELEFON: 384 721 216
EMAIL: info@ssrv.cz
FAX: 384 724 401
ID datové schránky: rhkyuzm

Partneři školy

Jihočeský krajbioproESFlogo ropmšmtdíla rožmberkůuniv 2ubytování

Kontakty

Střední škola rybářská
a vodohospodářská
Jakuba Krčína, Třeboň

Táboritská 688/II, 379 01 Třeboň

Email: info@ssrv.cz

Telefon: 384 721 216

Mapa
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím